Vyhledat témata bez odpovědí | Zobrazit aktivní témata Právě je 30 kvě 2024, 19:40



Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 11 ] 
 Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REPORT 
Autor Zpráva
Site Admin
Uživatelský avatar

Registrován: 18 bře 2008, 18:23
Příspěvky: 1117
Bydliště: Praha
Příspěvek Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REPORT
Brixton Academy. Vždy, když se, v souvislosti s Prodigy, objeví zpráva zmiňující tuhle legendární londýnskou arénu, většina fanoušků pořádně zpozorní, neboť tahle hala je spojená s těmi nejlepšími koncerty Prodigy vůbec. Obecně je považovaná za místo, kde jsou Prodigy takříkajíc "doma" a je to koneckonců vidět i v přístupu kapely k těmhle koncertům, ať už jde o výkon samotných členů nebo o tracklist, který už tradičeně v Brixtonu obsahuje buďto starší chuťovky, které se běžně nehrají nebo tracky zcela nové. Brixton tak pro spoustu fans představuje asi to nejlákavější místo, kde kapelu vidět naživo. Nebylo tedy asi velkým překvapením, že když se letos v říjnu objevila zpráva o třech chystaných koncertech Prodigy právě v tomhle prostoru, česká Prodigy crew začala jednat a výsledkem je pro všechny zúčastněné další nezapomenutelná výprava.

Ty dva měsíce od prvního oznamení koncertů v Brixtonu uběhli poměrně rychle, během nich bylo samozřejmě potřeba vyřídit vše nezbytné: letenky, ubytování a také ujasnit kdo všechno se vůbec zúčastní téhle cesty. Z brněnského letiště v Tuřanech nás nakonec odlětělo šest - Já (Adamicz), Lukuc, Gengy, Pheeew, Charly a její přítel Ivo. Poslední dva jmenovaní pro mě byli zcela nové tváře a také s Pheeew jsem se do té doby viděl pouze jednou, na Prodigy vlastně poprvé, takže do Londýna se vypravila i nová krev Czech Prodigy Crew :) V Londýně nás přivítalo mnohem vlídnější počasí, než to, které tou dobou panovalo v ČR. Denní teploty kolem deseti stupňů s občasným deštěm vytrvaly prakticky po celou dobu našeho pobytu. Ubytování na nás čekalo v, na Londýn poměrně solidně levném, hostelu "The Crown". Bydleli jsme na pokoji pro osm lidí, takže vyjma snad jediné noci jsme se o pokoj dělili ještě s dašími cestovateli. V přízemí hostelu nechyběl bar, což především pro Gengyho řešilo existenční problém, kterým je pravidelná konzumace piva :) Té jsem se já osobně snažil spíše vyhnout, především na základě svých dřívějších zkušeností s pivem čepovaným v UK, natož po shlédnutí cenovky. Hned následující den po našem příletu nás už ale čekal náš první koncert v Brixtonu.

NAŠE BRIXTONSKÁ PREMIÉRA

Jak už jsem napsal dříve, Prodigy oznámili, že v Brixtonu odehrají hned tři koncerty a to ve třech po sobě jdoucích dnech: 18., 17. a 19. prosince. Většina z nás zvolila "triplegig", tedy že se zúčastníme všech tří koncertů, jen Charly a Ivo se původně rozhodli pouze pro ten první. Ani u nich ale nakonec nezůstalo jen u jednoho vystoupení, ale o tom až později. Na první koncert jsme vyrazili už několik hodin před samotným otřevřením Brixton Academy. Z hostelu jsme to tam sice neměli nijak zvlášť daleko, ale bylo potřeba ještě vyzvednout lupeny na samotné koncerty, které na nás čekaly v pokladně u haly. Především se ale na zahraničním Brainkiller fóru několik lidí dohodlo na setkání v jedné z hospod v blízkosti arény, kam jsme se rozhodli také podívat, nicméně buďto jsme dorazili na špatné místo, nebo z téhle sleziny sešlo. Vše na co jsme narazili byla jedna poloprázdná hospoda s pár místními štamgasty. V tu chvíli jsme už lístky měli u sebe, přesto jsme se po krátkém zvažování co dál, rozhodli vydat zpátky ku aréně a čekat tam, dokud security nezačne pouštět lidi dovnitř. K mému překvapení tam postával zatím jen malý hlouček lidí, což se ale rychle změnilo s tím, jak se blížil začátek celé akce. Chvíli po osmé večer se pak brány Brixton Academy otevřely a davy fanoušků začaly proudit dovnitř. Prodigy pojali tato tři vystoupení jako další pokračovaní svého Warriors Dance Festivalu, takže interiér vstupní haly byl poměrně bohatě vyzdobený a ovešený Prodigy vlajkami, postery apod. Před vstupem do samotné haly, kde měla kapela za pár hodin vystupovat, pak postával a zběsile gestikuloval týpek oblečený jako cirkusový principál ve smokingu a s hůlkou a vyřvával cosi o blížícím se konci světa, zkrátka vyhráli si :) My jsme ale na nic nečekali, šli rovnou do šatny a potom si to namířili hned do haly. Hned jak jsem vešel, pohled co se mi pak naskytl na mě strašně zapůsobil. Hala byla téměř prázdná, zhasnutá, ale byla do modra osvětlená od světel na stagi, uprostřed toho temného modrého moře pak dominoval prostor zvukaře s jeho osvětleným mixážním pultem a dalších serepetiček, které potřebuje ke své práci. Prostor směrem ke stagi se v Brixtonu navíc nezvykle svažuje (budova nejdříve fungovala jako kino a divadlo), čímž se ještě umocnil dojem, kterým na člověka stage působila, zkrátka úchvatný pohled. Jen co jsem se vzpamatoval, šel jsem hned za ostatními, kteří už netrpělivě čekali v první řadě na to, až to celé vypukne.

Ještě než ale přišli na řadu Prodigy, museli jsme přetrpět pár předkapel, respektive DJs. Načala to japonská "Gedo Mega Bitch", která z mého pohledu nezahrála až tak strašně, snažila se docela mixovat styly, od rovnějších beatů, po ty lámany, což mi vždycky vyhovuje, ale zase nic, z čeho by jste si sedli na prdel. Nejzajímavější tak na ni, alespoň pro nás, jakožto Prodigy fans, byl fakt, že je už pár let manželkou Keitha Flinta. Jo a nohy taky nemá špatný ;) Pak ale přišlo utrpení jménem "South Central". Tahle dvojka hraje takovej mix housu, dubstepu a electra, zkrátka dosti cheesy sound, přesně takový, jakému se snažim vyhnout jak čert kříži. Zvlášť pro mý podvědmomí ta jejich muzika asi byla vážně moc, páč po pár jejich tracích zamávalo bílou vlajkou a já se složil na zem :) Probral jsem se během pár sekud ještě na zemi, ale to už mě lidi okolo sbírali nahoru. A protože to South Central neodradilo a hráli dál, stačil se mě Lukuc jen zeptat "Co se stalo?", na které jsem mu pouze odpověděl "Ty vole, asi sem vomdlel." a složil jsem se na zem zas :D Napodruhé jsem se probudil až v náručí sekuriťáků jak mě táhnou od stage do zázemí probrat mě k životu. Tam jsem se po osvěžení vodou shodl s jedním z nich, že za tuhle moji eskapádu mohl zřejmě fakt, že jsem od rána nic nejedl. To, anebo to odporný rádobypivo co jsem si dal pár minut předtím, než jsem se složil poprvý. Takže tohle berte jako varování: před každym koncertem se pořádně najezte, nechlastejte k tomu britský břečky a už vůbec to nekombinujte s muzikou South Central :D Každopádně, ještě když jsem byl se securiťákama v zázemí, měl sem trochu obavy, jestli mě vůbec pustí zpátky do haly, ale protože jsem byl během pár minut naprosto ok, nebyl problém. Jen mi poradili ať pro dnešek nelezu do kotle a něco zblajznu. Na žrádlo jsem po ocheckování front u stánků rezignoval a stoupl si dozadu vedle prostoru zvukaře. Tou dobou už byla hala solidně zaplněná a South Central už díkybohu vystřídal "Jaguar Skills", poslední DJ před Prodigy. Ten se s tim rozhodně nemazal, střídal styly, došlo i na drumy, do toho nějáký bootlegy známejch tracků, zkrátka bavil a to očividně celou halu. Asi po hodině svůj set ale ukončil a přišla chvíle, na kterou jsme všichni čekali.

Prodigy nastoupili na stage nejen za bouřlivých ovací publika, ale také za zvuků zcela nového Intra. Na druhou stranu, že nové vůbec bylo, jsem zjistil až z pokoncertních dojmů na BK fóru, tak moc se mi totiž naživo podobalo s tím předchozím. Nejde taky o kdovíjaký zázrak, kvalit Wake Up Intra, či Army March Intra nedosahuje ani omylem. Následoval ale první track, který dokáže také dost napovědět, jak to bude s tracklistem celého gigu. Prodigy prakticky od vydání posledního alba koncerty začínají trackem World's on Fire, jenže letošní koncert v Brixtonu odstartovali s Voodoo People. V tu chvíli jsem už tušil, že i letošní Brixton bude pecka i co do tracklistu. A taky že byla :) Voodoo People myslím není třeba blíže představovat, snad jen dodám, že jako open track naprosto ideální záležitost, trsalo se jako o život. Jako druhý track zazněl jeden z nejnovějších kousků Prodigy repertoáru - Jetfighter. Dosud nevydaná věc, která zatím zní spíše jako nápad než plnohodnotný track a o kterém se mezi fanoušky spekuluje jestli jde vůbec o materiál pro nové album. Což ostatně platí pro všechny dosud nově hrané tracky. Jetfighter byl tentokrát zkrácen na pouhé dvě minuty, načež následoval pro mě jeden z vrcholů všech tří koncertů v Brixtonu. Nešlo o track, ale o ani ne minutu dlouhotrvající fill, nijak nepojmenovaný, hodně temný, s heavy beatem, který ve své druhé půlce přešel do militantně znějících bubnů. Co bych vám povídal, když jsem tenhle kousek slyšel, měl jsem husinu po celym těle. To už byl ale čas na Breathe, nestárnoucí pecka, která prostě nezklame a je jedno, po kolikáté ji slyšíte. No a pak přišlo první překvápko. Nový track "The Day", který ale dost pravděpodobně ani není novým ve správném smyslu slova. Jde totiž nejspíše o track "The Day Is My Enemy", který Liam zmínil v jednom ze starších interview, snad ještě v době před vydáním posledního alba. Napovídá tomu i text nového tracku: "The Day is my enemy, the night is my friend" nazpívaný ženským vocálem. Track se dočkal solidní odezvy, ačkoli v mém případě šlo spíše o čirou radost z toho, že vůbec zahráli něco úplně nového :) Jinak ale nejde o nic mimořádného, ale názor ať si každá udělá sám. Po The Day přišel čas na pověstné britské chorály, na řadě byl totiž Omen, během nějž se nedalo upřít, že jsme na ryze britském koncertu. Text týhle pecky tu zpívala skutečně celá hala, vážně zážitek, který pro tu chvíli posunul tuhle dnes již klasiku někam dál. Dalším trackem byla moje srdcovka - Poison, co já se toho při tomhle tracku za svůj život naskákal a skákal jsem zas :) Poison plynule přešel do své druhé části, svého času to znamenalo nástup mého oblíbeného Jaws fillu, před dvěma roky jej ale nahradil jiný fill, který už ale neni zdaleka tak výrazný a nápaditý, vlastně jde jen o směsici úderných beatů s výraznějším kytarovým riffem. Poté následoval Thunder ve svém dubstep mixu, jakkoliv ten syrovější dubstep sound nemusim, tak tuhle věc si na Prodigy koncertech vždycky vychutnám. Religion link, krátká, ale krásná melodie z prvních let Prodigy existence, to byla další zahraná pecka. Udělala tak intro dalšímu z nejnovějších přírůstků Prodigy koncertů, tracku AWOL. Musim říct, že postupem času se mi líbí čim dál víc, přesto "pomalejší" verzi z loňské Bratislavy pořád preferuju. Pak přišlo Keithovo desetiminutové peklíčko v podobě tracků Firestarter a Run With the Wolves. Po nich už konečně došlo na World's on Fire, které tentokrát začalo od své půlky, nájezd mělo ale skvělý, přesně do samplu od Outlander. Následoval Spitfast, tedy zremixovaný Spitfire, který Spitfast ve své zkrácené podobě obvykle předcházel, nicméně tady tomu tak nebylo, zřejmě kvůli nabitému tracklistu. Po Spitfastu zazněly tóny Omen Reprise, jedna z mých nejoblíbenějších věcí z posledního alba, takže jsem rád, že má v tracklistu pořád své místo. Na ten už tradičně plynule navazuje track Invaders Must Die, který mi v podobě v jaké je na albu nikdy moc nepřirostl k srdci, naštěstí ale Liam naživo hraje zvukově lámanější verzi, později vydanou na singlu (jako "Re-Amped Version"). Načež byl čas na mou další oblíbenou skákačku, řeč je samozřejmě o Diesel Power. Jen kdyby se už Liam zbavil toho samplu od Pain. Když to přišlo poprvý, bylo to naprosto super osvěžení, ale už to takhle hrajou kolik let a začíná mě to tam trochu otravovat, ale co, možná jsem jediný :) Jestliže jsem u Firestarteru a RWTW tvrdil, že šlo o Keithovo peklíčko, pak po Diesel Poweru následovalo naprosté Prodigy inferno, byl totiž čas na Smack My Bitch Up. Opět nechyběl povinnej dřepkins na zem, až mi to zpětně přijde neuvěřitelný, že tak rozjetý publikum dokázali posadit, ale i tohle má, zdá se, na britských koncertech tradici, myslím tím interakci divák - interpret. Navíc snad poprvý, co to Prodigy zkouší, jsem zažil, že drtivá většina obecenstva vyskočila přesně v moment kdy měla. Zpravidla totiž nikdo nevydrží na drop beatu, ale vyskočí už na Maximův pokřik textu "Smack My Bitch Up!", to jen takový detail, který taky potěšil :) Po SMBU nadešel čas na první a jedinou pauzu pro kapelu, kterou ukončil track Take Me To The Hospital. U tohodle tracku naprosto zboňuju ten nekompromisní sound, agresivní beat, to je moje. Ale dost mi to kazí text, kterej mi prostě nejde přes pusu. Svou londýnskou premiéru si toho dne v Brixtonu odbyl další track, Dogbite. Bylo slyšet, že si s ním Liam trochu pohrál a přidal pár drobých změn, předevšim zavrhl ty pověstné "wobly", tolik spojované především s dubstepovými tracky. Změny tedy minimální, ale alespoň k lepšímu :) Ještě než začal další track, kterým bylo Their Law, zazněl na několik sekund další nový fill, troufám si říct, že vysamplovaný z nějákého filmu. Moc fajn znějící, když jsem ho slyšel, vybavily se mi starý hororový kousky z padesátek, takovej ten creepy nádech. Jak už jsem zmínil, následovalo Their Law. A ačkoliv mám tuhle pecku fakt rád, klidně bych ji už v tracklistu nahradil něčím jiným... hergot, tohle můžu říct o dobrý polovině zahranejch tracků :) No a po Their Law konečně přišlo asi největší překvapení večera. To Maxim načal slovy "All my people here tonight, this is for you." "Taking you way back." V hlavě mi automaticky cvaklo, "Áá, to bude Out of Space.", naštěstí jsem se mýlil. Nešlo o nic menšího než o "Hyperspeed"!! Track, který museli hrát naposled tak v první půlce devadesátek. No byl jsem bez sebe. Už jsem popravdě očekával, že timhle trackem to ten večer zabalí, ale nakonec přeci jen došlo ještě na oldskool klasiku Out of Space a sborovým zpěvem "I'm gonna send him to outa space, to find another race" celé haly, tak došlo k pomyslné tečce celého koncertu.

Hned jakmile Prodigy odešli ze stage a velká část publika se začala valit ven z haly, snažil jsem se prodrat na opačnou stranu za zbytkem české bandy, předevšim aby věděli, že jsem ok, sdělili si bezprostřední zážitky z koncertu a taky pomalu vyrazili ven. Měl sice ještě zahrát jeden DJ, konkrétně Caspa, ale shodli jsme se, že ho vidět opravdu nemusíme. Venku před Brixton Academy ještě padl návrh, zda nezkusíme počkat na kapelu, ale nebyly jsme na to zrovna ideálně oblečení, takže jsme si řekli, že štěstí zkusíme až příští noc. Tím jsme tedy první koncert uzavřeli a vyrazili zpátky na hostel, unavení, ale spokojení.

PRVNÍ POKUS

Svůj třetí den v Londýně a tedy v den našeho druhé koncertu, jsem se probudil někdy v poledních hodinách a stále ještě ve mně doznívaly zážitky z předešlé noci. Po poslední zkušenosti už jsem nic neponechával náhodě a nakoupil si i nějáké to jídlo :) Jinak v bezprostředním okolí našeho hostelu to bylo docela solidně zabité a na to podívat se do centra, jsem chtěl mít volný celý den, takže až do večera jsem čas strávil jen na pokoji. Uběhlo to docela rychle a než jsme se nadáli, byl pomalu čas opět vyrazit k Brixtonu na náš další gig. Tentokrát už ale bez Iva a Charly, kteří do Londýna dorazili s tím, že Prodigy uvidí pouze v prvním termínu. Tentokrát jsem k hale dorazili tak akorát včas, hodinu před otevřením. Jako předskokani ke druhému koncertu se na stagi objevili opět ti samí interpreti jako předchozí noc, pouze s tím rozdílem, že projekt Jaguar Skills nahradil producent, který si říká "Araab Muzik", což můžu s čistym svědomim označit za změnu k horšímu. Opět tedy nechyběli South Central, takže co bych vám povídal, trpěl jsem jako zvíře, čuchat k podlaze jsem ale kvůli tomu tentokrát nemusel :)

Poté co Araab Muzik vyklidil scénu (společně se svým MC, který za celou hodinu jeho vystoupení kváknul dvě, tři věty) začalo se to opět na stagi hemžit nejdříve všelijakými techniky, aby provedli na place poslední úpravy před příchodem Prodigy. Tentokrát si ale nešlo nevšimnout množství kamer (respektive fotoaparátů s video režimem) připevněných kolem stage, na bednách, apod. a také jednoho dlouhého kamerového ramene umístěného hned vedle Leova království za bubny. Bylo jasné, že tato noc bude celá kvalitně nasnímaná, nejspíše pro jedno z dalších oficiálních Youtube videí a kdoví, třeba se někdy záznamy z této noci objeví i na nějáké další live placce :) Mimochodem, i tentokrát na všech třech koncertech o sobě Prodigy Czech crew dávala vědět svými vlajkami, tak snad ani ony neunikly pozornosti kamer, no jsem zvědav, co z toho nakonec vyleze.

Samotné vystoupení Prodigy se, alespoň co do tracklistu, velmi podobalo prvnímu koncertu noc předtím. Už se samozřejmě nehodlám tolik rozepisovat jako o v prvním případě, takže Vám popíšu jen ty největší změny: Opět se začalo novým Intrem (to je mimochodem použito i jako background muzika pro jedno z posledních ofiko Youtube videí, viz.: http://www.youtube.com/watch?v=c1o9rwKwjso), bohužel ale už nedošlo na nový track The Day a dá se říct že ani na ten můj nový oblíbený fill, který tentokrát zazněl jen na pár sekund. Vypuštěn byl i track Dogbite, na druhou stranu novinkou ale byl fill oficiálně nazvaný "Eagle Break", který měl stejně jako fill z předchozího večera rovněž takový military podtón a taky nezněl vůbec špatně. Opět také došlo na Hyperspeed, což potěšilo, né že ne :), přesto jsem v koutku duše, a nejen já, po prvním večeru doufal, že následující koncerty Liam vytáhne nějáké jiné vykopávky. Přestože byl druhý gig, co se tracků týče, o něco málo chudčí, nedalo se ani zdaleka mluvit o zklamání. Já si navíc konečně zapařil i v kotli, byl to zkrátka zase super večer, který pro nás vystoupením Prodigy ale zdaleka ještě neskončil.

Tentokrát jsem se po gigu rozhodli zkusit štěstí a počkat si na členy kapely v prostorech kolem Brixtonu. Ideální vyčkávací místo jsme ani nemuseli hledat dlouho, jen pár desítek metrů od hlavního vstupu byl v boční ulici vchod pro zaměstance, na dveřích jasně označený nápisem "Production door". Už tu také stál malý hlouček fanoušků, takže jsme měli jasno, kde přečkáme následující hodiny. Bohužel, počasí nám zrovna nepřálo, oproti předešlé noci byla větší zima a do toho začalo i solidně pršet, ale co by jsme pro ty naše idoly nevydrželi :) Jako první nám známá tvář do toho marastu nakoukl Rob, který si očividně vyšel zapálit cígo, to už ho ale stačili solidně obsypat fanoušci, takže ani nevyšel ze dveří, jen tam tak stál, zapálil si a začal se s nimi fotit. Po pár minutách se pak na chvilku vytratil zpátky do útrob Brixtonu, aby se ale v zápětí vrátil s hrstí plnou svých trsátek, která pak začal rozdávat okolo stojícím. Když pak opět zmizel za dveřmi, uběhlo několik dlouhých desítek minut, než dorazila hlavní hvězda, byl to Liam. V černé kožené bundě a černou čepicí zaraženou až k očím a solidně vyčerpaným výrazem připomínal spíš tuláka než známou "rockovou" hvězdu, přesto hned jak se objevil, přivítal všechny fanoušky slovy "Hey guys" a začala mela o to, kdo s ním uloví fotku :) Přiznám se, že jsem trochu zaspal a než jsem k němu stačil udělat dva kroky, kroužily už kolem něj fans jako vosy :) Na fotku jsem tedy rezignoval a jen jsem z povzdalí sledoval ten šrumec. Společné foto tak nakonec ulovil jen Gengy a Lukuc. Také Pheew se sním fotila, té však v zásadní chvíli selhal foťák, což bohužel poznala až mnohem později. Liam se mezitím krůček po krůčku "probojovával" do svého přichystaného auta, kterým pak vyrazil vstříc nočním Londýnským ulicím. Přestože byl již pryč, tušili jsme, že Liam zdaleka nemusí být poslední úlovek, který se nám ten večer ještě naskytne. Osobně jsem očekával ještě Maxima, který se po pár minutách skutečně objevil, ale asi o 50 metrů dál, když vyšel jiným vchodem, téměř nezpozorován, daleko od smečky hladových fanoušků a ihned nastoupil do přistaveného vozidla, kterým hned odjel. To vše se odehrálo v průběhu cca první hodiny a čtvrt našeho čekání, po kterém jsme byli už opravdu solidně promrzlí a promoklí. Za normálních okolností bychom nejspíše už vyrazili zpátky na pokoj, to by jsme ale mezi sebou nesměli mít jednoho radikálního fanouška, který musel stůj co stůj vidět svého "Šášu" :D Modří už vědí, ano tím byl myšlen Keith a tím radikálním fanouškem nebyl nikdo jiný než Pheew :) V tom "sluníčkově krásném" počasí jsme tak trpěli ještě další třičtvrtěhodinku minimálně. Ale nic Pheew nevyčítám, všichni jsme se na tom dohodli, přeci jen představa, že z těch dvěří vyleze ještě Keith byla příliš silná, co kdyby. Naše přesvědčení ale, jak minuty ubíhaly, stále klesalo. Nakonec během té doby k ničemu skutečně nedošlo, kromě nás už před Brixtonem nestála snad ani noha, takže po čase jsme se, už dost vyřízení, začali pomalu šourat domů.

ČEKÁNÍ SE VYPLATILO!

Čtvrtý den našeho Londýnského pobytu pro mě tentokrát začal ještě později, někdy kolem jedné odpoledne. Měli jsme před sebou už jen jeden, poslední koncert. Naopak za sebou jsme měli dvě nezapomenutelné noci. Však se taky Ivo a Charly nechali zlákat a rozhodli se koupit si lupeny, které ještě na poslední koncert byly na místě k dispozici. Sice jen do ochozů, ale lepší než nic. Naše sestava ale ani tak ještě nebyla kompletní, v tento den byl totiž ještě očekávan CmAR, dalšíto ostřílený mravenečník, toho času končící svůj dlouhodobější pobyt v UK, který se svou cestu zpět do ČR rozhodl zpestřit koncertem v Brixtonu, ke kterému jsme tedy večer vyrazili v sedmičlenné sestavě.

Ještě než nás vpustili do haly, vyzvledli jsme si opět na pokladně obálku s našimi lístky, ale k našemu překvapení v ní jeden lístek přebýval! Lukuc a CmAR pak tedy zahájili pokus prodat jej před arénou za pořizovací cenu. Stepovali tam dobrých dvacet, třicet minut, nakonec ale bez úspěchu, takže si Lukuc domů odvezl i suvenýr v podobě neporušeného lístku :) Po vpuštění, jsme se i na potřetí uchýlili do předních řad, respektive do té nejpřednější :), teď už tedy bez Iva a Charly, kteří se usadili v ochozech za námi. Line-up tentokrát sliboval větší změny v sestavě předskokanů, nebyli jsme tedy nuceni potřetí vidět ani South Central ani Gedo Mega Bitch. Vše začal Devious D, pro mě určitě nejlepší ze všech "supportů", které jsem během těhle tří gigů měl možnost před Prodigy slyšet. Set začal kvalitním breakem a druhou půlku pak věnoval drumům, vše spíš v temnějším duchu, což mi výborně sedlo. Vše dobré má ale někdy svůj konec a tady to platilo dvojnásob, protože po Devious D nastoupila banda, která si říká "I.R.O.K". Do dneška si nejsem jistý, co přesně to hráli za hudbu, ať to bylo cokoliv, dokonale mě to minulo, a dle CmARova výrazu stojícího vedlě mě ho potkalo naprosto to samé :) Celé to okořenil těžce přepálený reprák jejich klávesáka, který jsem bohužel měl přímo naproti sobě. Zkrátka kvalitka. Naštěstí měla tahle parta na své vystoupení jen 30 minut, i tak se ale jednalo o solidní očistec. Následující vystoupení Caspy, které mě taky nijak neoslnilo, mě už tak nemohlo vůbec rozhodit.

Přesto nástup Prodigy přišel jako vysvobození a zároveň jako začátek téměř hodiny a půl té nejkvalitnější live show na světě co znám. To, že byl gig na chlup stejný jako ten předchozí ani nevadilo, kapela do toho zase dala hodně energie. Hlavně Rob na stagi vyváděl volovin, jako nikdy. Zmínim snad jen jednu, kdy ze stage pověsil svou kytaru na pod ním nic netušící securiťačku. Její výraz šoku byl k nezaplacení, ale nakonec to přijala s humorem :) Jak jsem řekl, gig byl jinak stejný, jako ten předchozí, není tedy asi nic, co bych k němu mohl napsat nového. Po odchodu Prodigy ze stage tím pro nás sice skončily jejich Brixtonská vystoupení, ale s Prodigy jako takovými jsme tím pro ten večer ještě zdaleka neskončili, i tentokrát jsme se totiž rozhodli vyčkat na kapelu před starými dobrými "Production doors".

Počasí na nás bylo tentokrát o něco přívětivější než posledně, takže s deštěm jsme si starosti dělat už nemuseli. Kosa ale byla pořád, to jo :) Jinak tím že Prodigy zrovna odehráli svůj poslední koncert roku a zároveň jen pár dní před Vánoci, znamenalo to pro nás menší komplikaci ale zároveň i obrovské štěstí. Komplikaci v tom, že kapela si po celé akci uspořádala kdesi v backstagi arény svou malou afterparty. A ta se protáhla dlouho do noci. Na druhou stranu, před Production doors se díky tomu během té doby objevilo velké množství zajímavých lidí. Například Mr. Campbell, hlavní zvukař Prodigy, na kterého se během koncertů Maxim často obrací. Ukázal se i týpek, který se stará o Liamovi laptopy, jméno nevím, ale pokud si dobře vzpomínám, tak Pheew s ním prohodila pár slov (některá ji dost šokovala, ale to vám někdy povypráví sama :D) a dokonce to byl snad on, kdo nám donesl tracklist třetího koncertu. Později se poprvé na scéně objevil i Leo, což byl také náš první fotografický úlovek večera. Šel si ven zapálit, ale byl jak jinak velmi ochotný a trpělivý, opět jsme tam totiž nebyli zdaleka jediní fanoušci. Ale dostalo se na všechny, aby si mohl později, stranou, konečně v klidu, sám vychutnat svou cigaretu :) Pak se dlouho nedělo nic a jediní, kdo vycházel ze dvěří, byli zaměstanci Brixton Academy, sekuriťáci, zkrátka né zrovna ti, kteří by byli středem našeho zájmu. To už jsme také dostali echo, že kapela si zorganizovala zábavu a že se to ještě povleče, někteří místní fans to taky vzdali a vyrazili do svých domovů. My jsme byli ale odhodlaní to ustát za každou cenu. Nemám představu kolik mohlo být, ale myslím, že jako první z kapely se vynořil Maxim. Konečně vyšel dveřmi, kterými měl :) Nevím také, komu všechno se sním podařilo ulovit fotku, ale já jsem mezi nimi opět nebyl :/ Kroužil jsem kolem něj jak sup, ale po pár fotkách se už bez zastavení vypravil do nachystaného odvozu. Nicméně jakkoliv se mohlo zdát že, tím že odjel Maxim, je Prodigy afterparty u konce, ještě tomu tak nebylo. Až kolem páté ráno se začali ven valit už přímo zaměstnanci Prodigy staff, kamarádi kapely, apod. To už bylo jasné, že afterparty je u konce a blíží se nejduležitější chvíle. Tou dobou už venku na zbytek kapely čekalo jen nás sedm a jeden briťák středních let, jak jsme později zjistili, starý raver, který na Prodigy chodí už od roku 1992. A bylo to právě touto dobou, kdy přišlo pro nás asi největší překvapení celé výpravy. Totiž v momentě, kdy vycházela ze dvěří další banda lidí, začal se jeden z nich shánět po osobě, jejíž jméno, respektive přezdívka, nám byla více než povědomá. Nešlo tomu uvěřit, snad jsme se i přeslechli, ale během pár chvil přesně tahle postava vyšla ze dveří. Byla to menší, mladá žena, i na ní bylo vidět, že má za sebou dlouhý večer. Byli jsme si téměř jistí, o koho jde, přesto jsme nenalezli odvahu ji oslovit. A přitom postávala jen kousek od nás, prakticky na dosah ruky. Nezbývalo než doufat v zázrak. A ten skutečně přišel. Tahle slečna se totiž s cigaretou v ruce zničehonic otočila k našemu hloučku a zeptala se nás, zda máme oheň. Gengy se jí ochotně nabídnul se zapalovačem a v moment kdy si od něj zapalovala cigaretu jsem se už konečně odhodlal a zeptal jsem se jí: "Promiň, ale nejsi náhodou Sharky?", "Jestli jsem Sharky?" odpověděla s úsměvem. "Ano, to jsem." Byla to skutečně ona, přirozeně jsme ji požádali o společnoou fotku a o podpisy a velmi ochotně nám vyhověla. Byla fakt milá, usměvavá, jeden by až řekl, že ji potěšilo, že jsme ji vůbec poznali. Později jsem se ji ještě stačil zeptat, zda s kluky (s Prodigy) jezdí po tour, ale řekla že ne, že jde jen o speciální příležitost vidět své kamarády. Bylo tedy pro nás velkým štěstím, že jsme na ni narazili. Zkrátka nezapomenutelné setkání. Mezi dalšími se také objevil Neil McLellan, kterého jsem, přiznám se, do té doby vůbec neznal. I on měl za sebou očividně dlouhou noc, snad proto se s námi dal ochotně do řeči. Vím, že zmiňoval, že je producent, ale vůbec mi nedošlo, že jde o producenta, který Liamovi pomáhal s produkcí všech alb Prodigy, vyjma Experience. Každopádně z jeho slov bylo jasné, jak moc si Prodigy váží, hezky se to poslouchalo :) No a pak přišlo druhé velké překvapení, které jsme však tak trochu propásli. V momentě, kdy byl zbytek zaposlouchaný do slov Neila McLellana, kolem mě dlouhým krokem prošla vysoká postava, které jsem ale nevěnoval příliš pozornost. Až když jsem za sebou zaslechl našeho britského kolegu, kterak se na toho dlouhána obrací se slovy "Leeroy, Leeroy!", okamžitě mi to v hlavě cvaklo a už už jsem se sápal po ostatních, ať jdou taky za ním, když tu periferně vydím ve dveřích vycházet Liama. Ten se však vydal na opačnou stranu, než Leeroy. Nebylo se o čem rozhodovat, automaticky jsme vyrazili za Liamem, přeci jen jsme ho teď měli prakticky jen pro sebe :) Toho jsme skoro ani nezastavili, nevim jestli nejdřív prostě nechtěl, nebo si jen nevšiml, že tam ještě stojí fanoušci, přeci jen i on měl jistojistě něco upito, z té jeho nejisté chůze to bylo dost vidět :) Naštěstí se u svého auta u někoho zastavil, načež jsem se na něj obrátil kvůli fotce. Než mi stačil odpovědět, ukázal na mě a samotnýho mě překvapuje, když povídá: "Tys byl dneska vepředu chlape"; "Promiň?"; "Tys byl dneska vepředu"; "Jo, jo, to jsem byl" povídám nesměle a podal mi ruku. Pak už si jen vybavuju, že se ptal "Odkud jste?" "Z Český republiky" povídám a pak jen že se vyptával na ty fotky zda chceme, ostatně tohle je všechno hezky slyšet ve videu od Pheew. Ještě jsme si stihli od Liama nechat podškrábnout lístky a pak už nastoupil do vozu a odjel. To už ale i zbytek opuštěl scénu, Sharky a i zbývající Prodigy staff. Ještě jsme chvilku vydrželi na místě, kde prakticky zůstal už jen hlavní Prodigy securiťák a nějáký další zvíře z Prodigy produkce/managementu, který nás ujistil, že už jsou všichni pryč, včetně Keitha, kterýmu se zase povedlo nepozorovaně vypařit. Ocenil ale naši výdrž a odhodlání, přeci jen už bylo nějákých šest ráno, a daroval nám několik ofiko posterů, dva dokonce podepsané kapelou. Potom už nastoupil do svého auta, popřál nám pěkný Vánoce a vzal i se sucuriťákem kramle. My tak na scéně zůstali společně s briťákem zcela sami, nikde ani noha. Bylo nám jasný, že tady nám už pšenka nepokvete, takže jsme se s naším britským kolegou rouloučili a namířili si to pomalym krokem domů, zcela opojení tím, co jsme v poslední hodině zažili. Mě se v hlavě předevšim pořád přemítalo setkaní se Sharky, tomu jsem ještě dlouho nemohl uvěřit :) Tímhle skvělým zakončením tak pro nás skončil třídenní Prodigy maraton, nezapomenutelná záležitost, jak koncerty, tak setkání s kapelou a spol.

Zbývající dva dny, které jsme ještě měli k dispozici, už jsme pak v Londýně nestrávili jako Prodigy fans, ale jako obyčejní turisté, to už opět bez CmARa, který vyrazil do ČR hned ráno po posledním gigu. Jakkoliv jsem před začátkem celé výpravy chvílemi pochyboval, zda to vše opravdu bude stát za vynaložené peníze a námahu, už po prvním gigu bylo jasné, že to byly pochyby naprosto neopodstatněné. Natož po závěrečné noci, po setkání s Liamem, Maximem, Leem či Sharky. Jsou to celoživotní zážitky a do boudoucna bude další cesta do Brixtonu za Prodigy určitě stát minimálně za zvážení. Ale po tavých zkušonest, kdo by se mi divil :)

P.S. Díky všem zúčastněným, bez Vás by to zdaleka nebylo ono lidi, díky!

Adamicz


11 led 2013, 20:10
Profil ICQ Zobrazit autorovy stránky
Site Admin
Uživatelský avatar

Registrován: 18 bře 2008, 18:23
Příspěvky: 1117
Bydliště: Praha
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Tohle je čtení na vlastní nebezpečí, skoro jsem to po sobě nečetl, takže pokud Vás někde praští do očí hrubka... tak si to nechte pro sebe :D


11 led 2013, 20:13
Profil ICQ Zobrazit autorovy stránky
Site Admin
Uživatelský avatar

Registrován: 23 bře 2008, 00:10
Příspěvky: 1125
Bydliště: Ústí nad Labem
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Report parádní. Děkuju za něj. Opět jsem chvílema zapoměl, že jsem tam nebyl.

_________________
I watch porn for soundtrack!


12 led 2013, 00:19
Profil ICQ Zobrazit autorovy stránky
Warrant Officer

Registrován: 08 srp 2012, 15:02
Příspěvky: 131
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Ooo úžasný Adame, koukám, že si s těma reportama dáš vždycky dost práci a děkuju ti za to. Znova jsem si to celý přehrávala v hlavě a žmoulala u toho Robovo trsátko..Fakt super, těším se na další takovou akci, byla to paráda!!


12 led 2013, 01:04
Profil
Brigadier General
Uživatelský avatar

Registrován: 20 bře 2008, 00:49
Příspěvky: 593
Bydliště: Příbram
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
jou, takhle ma vypadat poradnej report! :)

_________________
If you´ve got the poison, i have the fuckin remedy...


12 led 2013, 12:09
Profil ICQ Zobrazit autorovy stránky
Colonel
Uživatelský avatar

Registrován: 19 dub 2012, 08:36
Příspěvky: 442
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Tak teď to čtu jsem u prvního dne a je to vážně neuvěřitelný Adame, vážně skvělý... Ještě když mi k tomu hraje záznam od bokorugra a já si všechno o čem tam píšeš přehrávám a říkám si jen: "jojojojo, přesně tak" .
A pak jen taková připomínka.. :D .. pro report to asi nebylo tak důležitý, ale po prvnim koncertu byla naše hlavní a jediná myšlenka na jídlo, který jsme se po čuchu snažili najít... Zpětně se mi to zdá jako celkem vtipná situace... A taky jsme byli ošizeni o colu a vlastně se to ani nedalo jíst. Všechny noční fastfoody byli plný lidma co vyšli z Brixtonu, ale to zřízení, do kterýho jsme zamířili bylo uplně prázdný :D A asi věděli proč.

No, jinak bych chtěla také přidat jen pár svých dojmů.
Třetí den Byli Devious D a fakt se mi to strašně moc líbilo :D IROK - no ... bylo to hrozný, přišlo mi to trochu podobný Crystal Fighters, ale o něco horší. Teda asi o dost horší, ale kdyby byl lepší zvuk a já apon trochu znala ty písničky tak by se to dalo vydžet líp. Největší jejich mínus byl, že hráli před Prodigy. Caspa mě dost překvapil. Nevkládala jsem do něj žádný naděleje, ale musim říct, že mě dobře připravil na to co přislo pak ;)
No jinak co se týče "after concert shit", tak mam aspoň ten tracklist ... :D a o tom snad jindy, pak se tomu někdy zasmějem.
Lea mi bylo fakt líto, je to vidět na tom videu, šel si vykouřit svý zasloužený cígo, byl rád, že jsme tam byli, ale pak ho to podle mě dost štvalo.
Noa pak s tim Maximem a Leeroyem to podle mě bylo trochu jinak. Protože vyšel Leeroy a já si ho vůbec nevšimla. Všichni se kolem něj seběhli a já jsem vůbec nezaregistrovala co se to dělo a náhle vyšel Maxim, šla jsem okamžitě za nim. Nikdo u něj nebyl a já říkala: " hele tady je Maxim Maxim!!!" a nikdo na to nereagoval, načež jsem ho chtěla požádat o fotografii, ale spíš jsem samým překvapením něco začala žvatlat, ale Maxim to pochopil a řek, že se semnou vyfotí, ale já se bála, že nebude fotograf.... naštěstí po chvíli přišla záchrana v podobě stejně překvapenýho Gengyho a začala ta normální dračka. A po tom co vyšel Liam, jsem viděla ve dveřích Šášu a byla jsem uplně bez sebe, ale nikdy nevyšel. Myslím, že si čekoval situaci a protě si řekl, že to nedá a šel jinudy.
Když už odjížděl opravdu poslední člověk, tak jsme dostali ještě trika. ;)
No myslim, že můj příběh o Šášovi jsem vyprávěla Adamovi, tak aspoň někdo ví proč.. :D

Jinak Adame, za ten report ti strašně moc děkuju. Je to skvělý připomenutí tohoto životního zážitku.... Prostě.. je fakt nejlepší. A s váma všema to bylo skvělý. Díky všem! Teším se na další společný zážitky.

Jojo takhle má vypadat správnej report :)


12 led 2013, 12:15
Profil
Warrant Officer

Registrován: 08 srp 2012, 15:02
Příspěvky: 131
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Hudba IROK byla téměř neposlouchatelná, nicméně mi jeden z jejich bubeníků dal Robovo trsátko, takže jsem jim odpustila:D S Ivem jsme se shodli na tom, že kdyby tam nebyl ten šílenej zpěvák, tak že by se to i dalo přežít bez újmy. Jako nejlepší hodnotím asi Jaguar Skills (ten byl prostě ujetej) a Devious D.
Já jsem si zase nevšimla Maxima..přišlo mi, že byl buď strašně vyjetej nebo naštvanej, že se mu nepovedlo zdrhnout jako Keithovi:D Ale myslim, že jinak nijak naštvaný nebyli, naopak byli hrozně milí..


12 led 2013, 15:48
Profil
Lieutenant

Registrován: 21 úno 2012, 23:13
Příspěvky: 160
Bydliště: Nymburk
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Moc pěkné čtení na dobrou noc, myslím že Brixton už asi horko těžko něco překoná. A jak koukám tak se všichni shodneme na tom že s IROK to opravdu byla střelba mimo terč, zvukově to ani nemluvím měl jsem z toho prd, možná i líp pro mě. A Araab Muzic to se mi líbilo tak 10 minut pak už to bylo takový o ničem až únavný když do toho mlátil furt jak hluchý do vrat. :roll:
S Charly se shodnu Jaguar Skills byl asi nejlepší ze všech předskokanů. Sice držel bobříka mlčení ale vystačil si s rukama. :wink:


12 led 2013, 22:03
Profil ICQ
Captain
Uživatelský avatar

Registrován: 19 bře 2011, 22:16
Příspěvky: 244
Bydliště: Ouběnice
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Adame, výbornej report, fakt jako kdybych tam byl!! Díky za něj ;)


14 led 2013, 14:44
Profil
Captain
Uživatelský avatar

Registrován: 29 bře 2008, 14:38
Příspěvky: 233
Bydliště: Pardubice
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Super čtení taky si říkám jako bych tam byl :) Díky za report

_________________
Fuck 'em and their law


01 úno 2013, 17:56
Profil ICQ
General
Uživatelský avatar

Registrován: 18 bře 2008, 21:55
Příspěvky: 1132
Bydliště: Třinec
Příspěvek Re: Brixton Academy, Londýn, UK (18/19/20 prosinec 2012) REP
Pěkný report. Díky.

_________________
Prostě hudba,která je jednoduše nej.


02 úno 2013, 21:28
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odpovědět na téma   [ Příspěvků: 11 ] 

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group.
Designed by STSoftware for PTF.
Český překlad – phpBB.cz